Ani nevím jak mě těchto pár veršíků napadlo, ale najednou tu byly a já je jen chci poslat dál......

Znáte onu větu "mám tě hrozně moc rád/a, ale zůstaneme jenom kamarádi"? Já rozhodně ano, a to dost bolestně. Tahle báseň je o tom pocitu - a jakési třinácté komnatě, kterou otevírá...

jen mi to skritizujte....... ale psala sem to já tak si děte někam s tím: já bych tam napsal tohle a tohle! pak by to bylo vaše ne moje!

prostě jsem to potřebovala napsat...

Ze sbírky: "Uvadlá květena"

***

příliš hlučné ticho...pro jedno zklamaný srdce...

***

Některé sny jsou v určitém věku prostě již nepřípustné, protože jen vzbuzují marné naděje. A procitnutí do šedivé reality strašně moc bolí...

Teď už stačí jen najít tu správnou skládku...Jak prosté, že? (stále ještě přispívám na liter.cz)

Dříve jsem to tady nemohla dát... Teď už to nebolí. Ani ty zlé vzpomínky...

Plakala jsem, když jsem si začala uvědomovat, že jsem se zamilovala. Plakala jsem, když jsem mu to oznámila a teď jsem šťastná! :D (původní : a pláču teď, když je konec.)

O jedné z mnoha věcí, kterých se bojím. E

.....skutečností .....

Jednou muselo začít pršet...

Lehká variace na májové téma...láska/neláska...aneb každého to bude bolet trochu jinak... (pocitová básenka - tzv. momentovka)

když člověk neví...tak je to docela špatný, když je člověk nerozhodný...tak je to ještě horší...a když jednou konečně pochopí je to horší než by pan Konec světa řekl...