Ani nevím jak mě těchto pár veršíků napadlo, ale najednou tu byly a já je jen chci poslat dál......

Ze sbírky: "Uvadlá květena"

Znáte onu větu "mám tě hrozně moc rád/a, ale zůstaneme jenom kamarádi"? Já rozhodně ano, a to dost bolestně. Tahle báseň je o tom pocitu - a jakési třinácté komnatě, kterou otevírá...

jen mi to skritizujte....... ale psala sem to já tak si děte někam s tím: já bych tam napsal tohle a tohle! pak by to bylo vaše ne moje!

prostě jsem to potřebovala napsat...

Asi je dost slabá...Vznikla, když jsme čekala na tramvaj...

Len pre teba - krásne zabalená v jagavom baliacom papieri, previazaná čiernou stuhou...

Tak tuhle báseň jsem zplodila snad ve svých 16-ti. Někdy je fajn, oprášit vzpomínky a staré křivdy z bezpečí zahojené budoucnosti :-)

To bylo moje mírně feministické období...:o))

metaforou

Hořkosladce zamilovaná... Kdo mi to jen řekl.. ?

některé procesy neuvěřitelně bolí - nebudu se ptát proč nebo za co jsem si to zasloužila, ale jenom poděkuju dvěma uším, o kterých vím, že mě vždycky vyslechnou...

Ze sbírky: "Uvadlá květena"

Fairytale gone bad. Pro Kubíka...kamaráda?

... a pořád mi to nějak nejde

/////

Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)

***