Jakobych už nikdy neměla šanci najít samu sebe...
 18.07.2013
7
1679 (17)
Skutečně. Už nevím, co mám dělat.
Tohle je jeden z těch dnů, které jsou konečným dílem nekončících měsíců trápení. A přes všechnu bolest, strach a slzy, chtěla bych mluvit a nemohu. Cítím, jak mne to stravuje zevnitř a nemohu s tím nic udělat. Nebo mohu a jen nevím co... jsem beznadějná.
Chvilku se všechno zdá tak slibné, krásné a konečně to vypadá, že to nejhorší je zažehnané, kdepak. Pak přijde tvrdá rána, která mě srazí opět zpátky a ukáže, že to nejhorší se mě stále drží.
Mám chuť křáčet a nadávat, rozbíjet věci kolem sebe a tvrdit, jak se všechno spiklo proti mně a jim... Jenže to nejde, vím, že tak to není. Jen to moc bolí a neumím si s tím poradit, zdá se...
Copak tohle jde... Jde takhle žít...
 19.07.2013 13:42
MakiLayla: co způsobuje ty krásné chvilky a co zase ty špatné?
 19.07.2013 13:27
MakiLayla: určitě někomu na tobě ještě záleží jenom to nedokáže dát najevo
 18.07.2013 19:49
MakiLayla: Znám takové pocity :) Neboj, ono to přijde :) Jednou přijde někdo, kdo ti tu sílu dodá :)) Mohou to být přátelé, nebo láska :) Dej tomu ještě trošku času :) Věř mi :) Taky stále ještě bojuju, ale věřím, že jednou ( i když nebudu mít sílu)... Že jednou to bude dobré :)
 18.07.2013 18:44
micromys: a děláš s tím něco?
 18.07.2013 18:10
Taky to tak mám.
 18.07.2013 16:40
mannaz: Díky, ale proč si to nemyslím. Už několik let si říkám, že to musí jít, ale nejde... Já už jsem unavená... Nejsem tak silná, abych to zvládla...
 18.07.2013 16:38
Jde. A musí to být lepší.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.