Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

Vzpomínáme, vzpomínáme... A někdy ne vesele, někdy vůbec ne vesele...

a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...

Tak tohle je moje oblíbená...jestli se tak dá vůbec mluvit o vlastním výtvoru. Mám k tomu osobní vztah:-)

Jsme relativně šťastní... Snažíme se... Díky za rybky... Za Tresky obzvlášť..

Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

obnažené já..../vráceno/...;)

život je tragikomedie...*

je důležité neztrácet naději...

pro celou tu dobu...

... nevím co dodat.. je toho tolik, že nevím čim začít...tak rovnou skončím.

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

- Slečno, a vy se opravdu domníváte, že vaše poezie dokáže někomu něco dát? - Zajisté. - A stále si myslíte, že vaše díla dávají smysl? - Ovšemže. - Slečno, vy jste ale nanynka, viďte.

.::.