|
Někdy přijdou chíle...
|
|
páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama...
aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D
|
|
...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*
|
|
/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování
|
|
čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...
|
|
Vzpomínáme, vzpomínáme... A někdy ne vesele, někdy vůbec ne vesele...
|
|
a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...
|
|
Tak tohle je moje oblíbená...jestli se tak dá vůbec mluvit o vlastním výtvoru.
Mám k tomu osobní vztah:-)
|
|
Jsme relativně šťastní... Snažíme se... Díky za rybky... Za Tresky obzvlášť..
|
|
Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)
|
|
obnažené já..../vráceno/...;)
|
|
život je tragikomedie...*
|
|
v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...
|
|
Bludičko ubohá...
|
|
chvíle číslo 158 ... dnes už zase jenom vzpomínka ...
|
|
věnovaná tomuto dni, mému pokoji a bláznovi za inspiraci od zpívajících slavíků z Madridu:D
|
|
Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí.
Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.
|
|
//////////////////
|