Budu pokračovat ve vkládání starších básniček do sbírek,některé už tady byly,ať v tom svém básnickém maglajzu mám trochu přehled..:-)
 13.04.2013
3
1303 (10)
Potkal jsem v parku podivnou ženu,
podzimním chladem celá se chvěla,
držela lahváč co ztratil už pěnu,
tabákem z popelnic na dálku čpěla.


Natáhla ke mně špinavou dlaň,
a bezzubá ústa tiše mi pravila,
jsem tvoje královna a platím svou daň,
za to že jednou jsem na tebe vsadila.


Můj drahý pane probuď se prosím,
vždyť jen mne miluješ, proč pořád spíš?
Vzpomeň že věky už v srdci tě nosím,
jsem tvoje láska a ty to víš.


Přidávám do kroku to jsou dnes lidi,
jakási somračka a prý moje láska,
co všechno člověk na světě vidí,
královna popelnic z kanálu kráska.


Utíkám pryč jak falešný hráč,
odmítám poslouchat opilé tlachy,
ještě jsem zaslechl tlumený pláč,
měl jsem jí hodit nějaké prachy..


Občas když přicházím k starému jilmu,
u lávky v parku vidím ji stát,
jakoby vypadla z divného filmu,
ta se mi určitě musela zdát.


Nedávno zaslech jsem v rádiu větu,
asi to nějaká blbost zas byla,-
poslední šanci prý můžem dát světu,
jen kdyby pro pravdu almužna zbyla.

Pro nás prý pravda je jen stará běhna,
a kdo jí potká stydí se za ní,
za pivo pozve vás mezi svá stehna,
pro trochu tabáku k zemi se klaní..

Ze sbírky: TANEČNÍK ŽIVOT
 19.04.2013 22:02
Že by příští sborník?
 13.04.2013 16:15
Tahle by zasloužila větší pozornosti. Je opravdu pěkná.
 13.04.2013 14:14
Zajímavá ..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.