Trochu jsem pozapomněla, že tento účet vůbec mám. Další ze života vlka mezi lidmi. Navazuje na Psem býti.

Sem hrozně dlouho zvažovala, jestli ji mám zveřejňovat... Vím, že není dobrá, nemá hodnoty a kvality, co mají jiný básně... Je tu... Jen... Jen kvůli mý otevřenosti /prostě nebudu lhát/. A doufám... Že tě nebude bolet... /vás oba/. Je věnovaná... Chvílím, který byly někdy moc krásný, abych zapomněla a lhala... Ráda vzpomínám... Proč... To se neptej... Sama to nevím, snad proto, že teď je ta láska úplně jiná... Cítím se jinak, jsem jinak postavená... A... Miluju ,,dětský" vzpomínky... Silný chvíle ,,dětství" nejdou zapomenout... A... Já si nedokážu zakázat, abych na ně nemyslela... Odpusť... /jestli to budeš číst/... Je věnována jedněm očím, jednomu srdci, jedněm slzám... M... Mělo to skončit takhle... Asi jsem byla moc unavená... A... Potřebuju teď silnější slova a silnější radost... /díky za ni... Nevyměním ji./ Nezlob se... A ty mi odpusť... *****

...o prevítcích a těch ostatních...

Čím déle na ten obrázek koukám, tím míň se mi líbí... no ale asi jsem tehdy měla důvod ho takhle nakreslit. Vznikal souběžně s básničkou. (uleželá záležitost, už je nějaký čas na literu)

sec(b)ese ....

I mladí,vidí to co jiní.

bez ní by nebylo doma...*...

...netuším, jak to pojmenovat, ani co k tomu dodat...

Zase jedna v přesně mým stylu...už jsem jaksi zatvrdla v jednom místě a nejde z toho napravo ani nalevo...(ale oni to nevědí) původně k tomu měl být i hudební blábol hraný mnou na kytaru,ale nevím jak to sem vložit,dobře tak :-)