pro príma den..

tak překrásné kvítí

že oni o tom neví...

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

nevím kdo přijde, ani co nastane...

Kdysi jsem stával mezi špagátama, čistý časy, všecho bylo jasný... Dnes už neoblíkám rukavice, teda do nedávna... škoda času, energie, písmen... včera

...

Kde je most a kde je brod a kde se přes řeku dát a když, tak jak to vše dopadne…?

prostě je to tam někde hluboko ve mě...

dnes no comment...

bezmoc i nasranost je na místě, byl jsem se podívat díky tomu, že jsem v Lublinu pracovně, po jeho okolí... jsem i nejsem rád za tohle poznání... http://cs.wikipedia.org/wiki/Majdanek

i oni jsou námi a my jimi...

nejdou vždy podněty v řadě za sebou, občas i je proluka inspirující..

http://youtu.be/ejQRPPgeBKY

Dnes žádný tečky, taky bez závorek i závěrečný myšlenky. To jen můj čaj ještě potřebuje plátek citrónu, pro světlo i pár vitamínů

někdy je čas na dívání, to jsou dobrý dny, když si je uvědomíme…

žádnou konkrétnost nehledejte, jen pocity