22.01.2013
7
1351 (9)
Uvažuji o životě
o závodě
co nekončí cílem
ale smrtí

kouřím
(jsem tak té kostře v plášti blíž)

a jak se stále
hrabu v hlavě

nevšimnu si
že moje kůže
pod povrchem hoří

už dlouho

jinak to ani nejde
všimnout si

neví se den ani hodina
ale prý to bude fajn
jistota
na kterou se nešetří

a jaké to bude ?
kdopak ví

prý ale fajn
když se nikdo z druhého břehu ještě nevrátil
 18.02.2013 15:01
hezké pozamyšlenkování!
 22.01.2013 22:06
 Aidlin
Napsaný dobře. Mě se líbí! :)
 22.01.2013 21:18
 Devils_PIMP
Proč musí být Mort, kostra v plášti:)
Je ti 17 - mě 25 - kdo má nakročeno blíž. Tolikrát jsem utekl hrobnikovi z lopaty, ze to nespocitam

Dilo je to hezke
 22.01.2013 19:47
pěkné dílko Rezule,ale každopádně mě mrzí že máš takovéto chmurné úvahy :) na druhý břeh je lehká cesta ale težší je na tomto břehu po sobě zanecht nesmazatelnou stopu :)
 22.01.2013 19:37
ŽblaBuňka: Za to mohou dlouhé mrazivé večery ukryté za hlubokými úvahami :)
 22.01.2013 19:19
... v 17 špekulovat o tom co bude potom. Člóbrdinko, na tvém místě bych měl ouplně jinčí starosti. ;o)))))
 22.01.2013 19:07
Jedna má starší báseň se jmenuje "Zpráva o mé smrti."
Dočkej času.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.