Včerejší nespavost a stesk po přátelích (půl roku již bydlim v jiném městě kvůli práci odloučena ode všech :-/ ) ..přirovnání k lidem, bolesti, hrozbě ublížení...možná v tom lze najít ještě víc ;)

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

I mladí,vidí to co jiní.

Zase asi trochu netypická...

I tak to mohlo vypadat na začátku a v první polovině 20. Století. Člověk by se tomu až divil

výnimočne som sa pri písaní vykašlal na formu a proste hodil na sklo to čo bolo na duši... je to "dielo" typu ventilácia.

..generace po generaci již nedědí moudrost, vzpomínky,rady..dědí geny, které jsou mnohdy špinavé jako boty od ho..a! Lidé nemyslí na to,že dítě je odraz jejich života a heslo -jsem mladý / mladá tak proč si neužit je dnes v kurzu... Takto vznikají ony osudy..dětství,které nepozoruje z okna svět, ale hledá prachy, drogy a zábavu...

Ptám se proč :)

nemusíme pořád řečnit, občas jsou dobrá i jen tak.. kvítka :-)

nemyslím že je nutná, dnes a teď. Ani příště i kdekoliv...

Zjistila jsem, co se stalo..

... pri rozjímaní v kostole... PS: Ospravedlňujem sa Puerovi aj ostatným Psancom zato, že moja tvorba má čisto negatívny nádych, v poslednej dobe.

Moderní verze klasické české pohádky v řeči vázané. (Trochu starší text, ale snad nevadí, téma je to myslím věčné.)

Pro moji sestru. Milovanou a dokonalou bytost.