báseň

po delší době nová...

Sonet

(zmizel)

věci co se neříkaj .... se píšou

Californication...a tak

Nebudu čekat až uzraje, na první dobrou, hned, protože...prostě bo...5,4,3,2,1...

bojím se ...

Tato báseň se dnes objevila v mé mysli. Netuším jak, ale cítím, jako by měnila význam z minuty na minutu.

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

Někdy mám odpověď na všechno. I na bolest. (a na podzim se vždy vyrojila)

Nevím, kam nejlíp zařadit... je to básnička s vyznáním, zklamáním, ale i ze života... a možná by se dalo najít toho víc.. Je to totiž i blízko komunitě, která hazarduje s anorexií...

věnovaná tomuto dni, mému pokoji a bláznovi za inspiraci od zpívajících slavíků z Madridu:D

dnes no comment...