Tohle si chystám do poetického workshopu na saspi, jehož inspirátorkou byla endless! Vlastně jsem to původně už měl jako komentář u jiného dílka, tedy dva komenty, co jsem upravil a spojil v jeden...Šat ušitý ze štičích šupin a tři tečky mají být dle zadání součástí soutěžního dílka! Tak to vymyslela právě endless, stejně jako tady v poslední soutěži jiná autorka... Nechal jsem se tam inspirovat amazonit i několika dalšími...Amazonit je vlastně můj horký favorit na vítězství, já se zúčastňuji spíše pro legraci a abych netrhal partu...;o) Je to jako ta klavírní klání na hudebních večírcích o nichž jsem četl v knize o Bethovenovi! Byl dán základní hudební motiv a Mistři jej sami rozvíjeli... Takže se zkuste vžít do duše zamilovaného vodníka...

Tak trochu hodně nekvalitní nahrávka, já vím :-) pardoon... musíte ubrat zvuk, aby bylo vůbec něco slyšet :D přednes taky žádnej.. jakoby.. na tom záleželo :D http://www.youtube.com/watch?v=9PHCVByyMaw

Vzpomínky na Lásku jsou vždycky krásné, třebaže občas i smutné, když květ touhy jen tak planě vykvetl a člověk nikdy nepoznal sladkost jeho šťavnatých plodů...

byla jednou jedna holčička ... (omlouvám se, ale nemůžu psát jenom pesimisticky:))

Fantazie je krásná věc! Když už mám dost nanicovaté zimy, klidně se vrátím doprostřed žhavého léta... Osvěžující déšť zahladil zemi rány, mé srdce otvírá tajemnou branku svou, a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí, chci opět sevřít Tě v toužící náruč mou!

... miluji tě, Funíku... :)

Přesměrováno z literu... Snílci vyznávají lásku něžně a jemně, jakoby hladili okvětní lístky máků...

Pod stínem černým se bílý ukrývá. Uvidět ho můžou jen dva páry očí, očí těch, kteří dokázali vlastním žárem spálit bílé stíny šedých lišajů. Vše splyne v jediný celek vzájemného poznání. Ostatní nikdy neuvidí, co viděli jsme my a nepochopí nic,dokud se nesetkají s vlastním bílým stínem a stínem druhého.

myslím, že ten první je nejkrásnější .... protože je první

Toulal jsem se sám večerní Plzní a myslel na někoho, kdo pro mne stále moc znamená, když tu mne napadla tahle něžná básnička! Hned jsem ji té milé osůbce poslal jako SMS a později i e-mailem do Plzeňského deníku do rubriky "čtenář - reportér ". Tam spíše jen tak z legrace, ale oni ji 19.1. 2007 skutečně otiskli i s několika pochvalnými slovy! Snad se bude líbit i vám...

Po dlouhé době ryju sama v sobě... A našla jsem jednu rádobyrýmovanou...

a začnu věřit pohádkám, aspoň na tu chvilku

Dnes bych chtěla být s tebou i zítra :))

já vím já vím já vím...zoufalá láska, je ale pořád jenom láska...(starší básnička plná vzpomínek...jen se neptejte jak to nakonec skončilo:)

"A ty někoho máš?" "Ne, ale o někom sním."

Aj, tak zase máme druhou ranní a já si hraju na navštívenou múzou:) Pravdou je, že mi tady tak maximálně straší můra a navíc k tomu ve věži:) Ale copak si můžu pomoct? PS:díky , pane Bachu - za útěchu

První vyznání ....

... dneska zase trochu jinak ... na tuhle básničku jsem málem zapomněl ...