|
Taky už tady tato říkanka byla..
|
Krátké a prchavé je lidské žití,
okamžik navíc tu nemůžem dostat,
vadneme rychle jak luční kvítí,
a pro živou vodu není kam poslat.
Krásné i bolavé je žití lidí,
štěstí je děťátko vrtošivé,
pobude chvilku,a už jinde slídí,
hledá ho po světě všechno živé.
Prastará otázka dlouho mě trápí,
odkud jsme přišli a kam vlastně jdem?
Pochybnost zaťala do duše drápy,
že našim cílem je chladná zem.
Srdce zná pravdu však hluboce spí,
zavřelo krám pro malý zájem,
srdce zná pravdu a pointu ví,
jenom už nebylo čím platit nájem.
Vězňové v okovech důstojně kráčí,
řetězy zvoní a vrací se ozvěna,
jdou snové bytosti,chodící spáči,
bezpečí vězení je jejich odměna.
Za čím to míří a po čem jen touží?
Být volní jak na nebi ptáci?
Pro tisíc marností věky se souží,
chvíli se zdrží a zase pryč ztrácí.
Člověk je květina jež málokdy kvete,
napospas hozená divoké řece,
možná ho bystřina života smete,
nebo se probudí nakonec přece?
Prý jenom skutečná láska to smí,
probudit princeznu v šípkovém keři,
jak vzbudit tu lásku však málokdo ví
kde najít klíče od jejich dveří?
Možná ji hledáme,nevím to jistě,
v přepychu zámku a zářících svíček,
možná nás čeká na jiném místě,
možná jen čeká...na střevíček?
okamžik navíc tu nemůžem dostat,
vadneme rychle jak luční kvítí,
a pro živou vodu není kam poslat.
Krásné i bolavé je žití lidí,
štěstí je děťátko vrtošivé,
pobude chvilku,a už jinde slídí,
hledá ho po světě všechno živé.
Prastará otázka dlouho mě trápí,
odkud jsme přišli a kam vlastně jdem?
Pochybnost zaťala do duše drápy,
že našim cílem je chladná zem.
Srdce zná pravdu však hluboce spí,
zavřelo krám pro malý zájem,
srdce zná pravdu a pointu ví,
jenom už nebylo čím platit nájem.
Vězňové v okovech důstojně kráčí,
řetězy zvoní a vrací se ozvěna,
jdou snové bytosti,chodící spáči,
bezpečí vězení je jejich odměna.
Za čím to míří a po čem jen touží?
Být volní jak na nebi ptáci?
Pro tisíc marností věky se souží,
chvíli se zdrží a zase pryč ztrácí.
Člověk je květina jež málokdy kvete,
napospas hozená divoké řece,
možná ho bystřina života smete,
nebo se probudí nakonec přece?
Prý jenom skutečná láska to smí,
probudit princeznu v šípkovém keři,
jak vzbudit tu lásku však málokdo ví
kde najít klíče od jejich dveří?
Možná ji hledáme,nevím to jistě,
v přepychu zámku a zářících svíček,
možná nás čeká na jiném místě,
možná jen čeká...na střevíček?
Ze sbírky: TANEČNÍK ŽIVOT
04.11.2012 11:02
Vladan: Napsal jsem že "pochybnost do duše zaťala drápy-že naším cílem je chladná zem"..:-)
30.10.2012 22:48
Akaren: vítám Akaren.
Che che... já taky, ale hledám kompromis. Pro mě, neznaboha, není vzhled (neexistujícího) nebe podstatný.
Che che... já taky, ale hledám kompromis. Pro mě, neznaboha, není vzhled (neexistujícího) nebe podstatný.
30.10.2012 21:37
Vladan: Já myslím, že každý člověk má vlastní představu nebe, takže pro někoho i chladná zem by mohlo být nebe. Ale ráda bych takového člověka viděla :)
27.10.2012 15:23
Hm...člověku byla dána touha po věčném životě a touha po tom ptát se : Odkud přicházíš ??? Jsou blázni všichni ti , co se pořád ptají a hledají? Nebo jsou vlastně moudří ? :)))
Quo vadis ??
Quo vadis ??
27.10.2012 13:05
přijde mi to jako hodně básní dohromady, hodně oceňuju nová slova, neotřelé
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.