Je mi smutno z toho, čeho jsem, až fyzicky nepřítomna, svědkem. Moje nej kámošky ze základky se spolu totálně rozhádali. A já nevím, zda s tím něco nadělám. Ach jo...

... tuhle básničku jsem kdysi napsal své úhlavní kamarádce k svátku ...

mam tě ráda...ale potřebuju se z toho vypsat

Dík, žes v tom pekle byl se mnou právě Ty (on ví...). Nemůžu to dokončit, ale naše kamarádství taky ještě nekončí, tak třeba časem...

Už nemám opravdové kamarády.........

přestaň se ničit, sakra! otevři oči, tohle není placka, svět je opravdickej... už dávno nejsi kulatým děckem, ale .... takhle nám mizíš....

Prostě jsem šel po ulici a začaly mě napadat nesmysly a doma jsem to upravil na papír :-D

Každý si to udělá tak jak umí nejlépe.......

Je to takovej.. můj život..

....Věnována opravdovýmu příteli, Vojtovi ;) Děkuji.....

...

Občas se vše zkazí jedinou větou, a někdy naopak pomůže...

...zůstane jen platonické přátelství...

Věnováno tomu, kdo umí milovat