Pojďme ten život brát trochu vážně...

Óda pro sebevraha 2..

I mladí,vidí to co jiní.

Rozvedení motivu jedné starší básně, upraveno na formát SLAMu.

Očekávám vaši maximální kritiku :))

částečně odposlechnuto v kanceláři

Jedna šuplíkovka.

…když víš, že to je láska, nedej na pocity, utáhni si opasek a rvi se, jak se dá! Protože, když už se ráno budíš sám, je čas pro zamyšlení pryč… Zbývá však ještě Naděje… a o té moje Při/Vy-znání je…

Kdo neumí dát radost, těžko ji sám bude dostávat...

Trošku hraničící s popisem jedné kategorie lidí, trošku s popisem erotiky. Jen pro otrlejší nátury.

Nevěřila bych, jak to může být těžké.

Zárodek (refrén) písně.

...návraty ran a rány návratů

někdy se nic necítí a nic nepřichází, ale pak se to prostě semele... v duši, v hlavě, v srdci... v životě...

OKAMŽIK...neznámá slečna, s aurou mně tak blízkou...až jsem znejistěla, jestli si nejsme bližší, než by se ve skutečnosti mohlo zdát

Všichni by chtěli spasit svět a když ne svět, tak aspoň nějakou pubertální holku.