Ať žijí básníci! Včerejší filmek mi dal inspiraci... :D když ženská začne veršovat,... je to konec básníku v čechách!

jednou ráno, když ženy mají sváteční den....

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

…(http://youtu.be/u2gPBstnWxw ) kartáček, pyžamo, ani modlitební knížka to však nejsou

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

není vše a vždy racionální "..."

Trošku hraničící s popisem jedné kategorie lidí, trošku s popisem erotiky. Jen pro otrlejší nátury.

..Starší a ne tak hluboké zamyšlení nad lhostejnosti...zná to každý ;)

nemyslím že je nutná, dnes a teď. Ani příště i kdekoliv...

Zase asi trochu netypická...

...