Kam si se ztratil
Můj neviditelný příteli
denně se mnou mluvíš
vídáváš mojí tvář
vnímáš mě
po celý ten čas
po ránu když vstávám
i večer
kdy vlasy rozprostírám na polštář
počkáš až usneš
pak jdeš rovněž spát
Tak, kam si se ztratil
identito neznámá
pomíjívá
příteli, jemuž se můžu vyplakat
...
S brekem
jsem tě našla
lásko jediná
na zemi
na střepy rozbitá
Zpovídala jsem se ti nadarmo
tři roky snad
nezbývá mi teda nic víc
než koupit nové zrcadlo
a nový zlatý rám
Můj neviditelný příteli
denně se mnou mluvíš
vídáváš mojí tvář
vnímáš mě
po celý ten čas
po ránu když vstávám
i večer
kdy vlasy rozprostírám na polštář
počkáš až usneš
pak jdeš rovněž spát
Tak, kam si se ztratil
identito neznámá
pomíjívá
příteli, jemuž se můžu vyplakat
...
S brekem
jsem tě našla
lásko jediná
na zemi
na střepy rozbitá
Zpovídala jsem se ti nadarmo
tři roky snad
nezbývá mi teda nic víc
než koupit nové zrcadlo
a nový zlatý rám
15.07.2012 12:32
Konec je hezký, jen bych asi dala jiný název :) v podstatě jsem to četla kvůli tomu, že jsem byla zvědavá na báseň o foťáku, která je vlastně o lidech.. jinak bych to neotevřela :) můj názor :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.