..jsem tak naivní.. Prý donutím lidi mi lhát, abych nebyla zklamaná a nedělala scény, nehubovala a nemoralizovala. Kdo o to stojí. Pojďme lhát pro nevidomost a spokojenost. Bože, opět je důvěra v tahu. Budu jiná, slibuji....

..týká se hádek, které člověk přechází..buď bos, tedy skromně, s argumenty taktnimi, věcnými..boty jsou pak vylitá srdce z nejhlubších obav a bolestí...tato báseň se mě teď netýká - ovšem týkala..jsem ráda, že stejně jak jsem tou cestou bolestí musela jít, přišel a trny vytahal..

svata pravda (jak pro koho)

..vrátila jsem se..

a je to zase venku :)

Oklamán svědomím...

Situace vyhrocené, děsivé i méněcenné, ženou mě do kouta a dusí moji víru, snad chtějí po mě více míru, nebo hlubokou v zemi díru?..

Trošku jsem se snažila popsat mé myšlenkové pochody, je to složité, co vše se v mém životě stalo. Možná někdy příště :)

Je smutná, vlastně vůbec není o krajině.

Jen pravda a bolestná zkušenost...

Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

zavřete oči a uvidíte... jen ne Soču

Rým volný. Jsem zpět.