zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

Zase další smutná, nějak se mi poslední dobou nedaří být optimistka ve psaní, ale ono to zase přijde. Snad vás tou básní příliš nezklamu. :) A asi pro všechny, kteří už nás opustili a vydali se jinou cestou.

pocitová.

Rozhodoval jsem se, jestli to nedat spíš do deníku. Měl jsem hroznej víkend. Dvě noci za sebou rozdávat radost, to člověka vyčerpá :-) Sobota, čtyři ráno, dvacet pod nulou, osamělá dodávka a v ní zoufalci s lahví vína, kterou sebrali někde na stole :-) Příště už budu veselejší, fakt!

Jsem prostě smutná, nějak sama mezi lidmi. Někdy!

kde jsi? tohle přece nejde!

Zkusit přemýšlet je jako zkusit žít...

..a nejspíš, ještě o kousek dál. Snad..

Tohle je postarší báseň kdy sem byla ve svém životě úplně psychicky na dně...

Ani nevim kam to zařadit, příroda, smutek, život? Podle skutečnosti stalo se to z 5.8. na 6.8. :(

Prvotní Příznaky Počátku Paranoie.