žijeme opravdu, žijeme vůbec?

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

Říkávala moje babička

Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...

Vždy, když pociťuju mnoho štěstí, tak přijde něco, co mi "zchladí" hlavu asi je to tak správné.Pak bych si možná ani tu radost ze života neuvědomovala.

Nový začátek. Děkuji všem za podporu, v krušných chvílích.)

Po dlouhé době, opět pokus o trochu poezie :)