A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

v rybníce v únoru aneb jak by to dopadlo, kdybych do toho šel já

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

Noc i ranní úsvit mají svá kouzla.

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

Mám moc ráda přírodu, vnímám ji jako dar, kterého se lidem dostává úplně zdarma.

... nebo taky Mlha ...

taková cílkovina

Podzim je tady.

Podzim je tak krásný, tolik rozmanitých barev je kolem...

...v poli a na nebi

Zase jedna ptákovinka...

... už měla tři nebo čtyři názvy a žádný se mi nelíbí ...

***