Včerejší nespavost a stesk po přátelích (půl roku již bydlim v jiném městě kvůli práci odloučena ode všech :-/ ) ..přirovnání k lidem, bolesti, hrozbě ublížení...možná v tom lze najít ještě víc ;)

Zjistila jsem, co se stalo..

..takže nejspíš zamýšlení nad jednotlivci a celkem..V podstatě ikdyz je nás na své 7 miliard vždy Jsme na všechno sami ..Jen my naše myšlenky,činy a hříchy...

kdyby jsme si vyměnili roli se zvířaty, dost bychom se divili....

..Trápí mě pět ranních probuzení v týdnu...čekací doba na dny, které mě neskutečně naplňují štěstím a láskou..každý na něco čeká a musí se prát pro to, by mu bylo přáno :-)

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

..V davu se osudy ztrácí v proudu anonymna..jako jsou cizí ostatní, jsme i my..a přitom má každý svůj svět, své místo, své oči..

jsem zpět z cest... tak jedna skororýmovací klasika :)

jednou ráno, když ženy mají sváteční den....

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

jednou večer, když film zkončil a jdeme spát..

Název jsem si bez dovolení vypůjčil od Jeana Giona. ...a nikdo neumřel. Aspoň ne doslova.