Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí. Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.

... jsem stará...

Po každém dešti stoupá z lesů pára...

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

Lidi pište kdyžtak nějaké komenty ju?;)....Budu ráda...

Píchání smyslem života

Každý z nás je k něčemu odsouzen...

a je tady zas...

víme že je, víme, že je v nás, jen ji někdy tak těžce hledáme...

...týdeník s č. vydání 2...aneb jaké to je, když se nic neděje a přece se něco děje:)

že bych línej byl? - kdo by uvěřil!

ach synku, synku...

o několikaměsíční nejistotě, strachu a lásce (nejen) k životu ...

***

...a tak než abych tvrdě pracoval na změnách ve svém reálném světě, což může trvat dlouho a musím při tom překonávat nepříjemné překážky, mohu se pomocí několika kliknutí dostat, alespoň na čas, do těch „lepších“, virtuálních světů...

...

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

Další má báseň která naději dala ale v zápětí vzala