Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...

možná pohledu možná jiný

... ti co mě znají, pochopí...

Nevím, jestli je to zrovna o životě, ale vzpomínání k životu patří, ne?

... to když se jen ticho plazí mezi postelemi...

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

věřit nebo ne?? Nevím... ;)

...včerejší večer...a dnešní ráno...(snaha o vyjádření TOHO pocitu)

Zmatené jak veverka v parku...já to však asi chápu :-D

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

Pocitová báseň...ne, tohle nejde vynutit...;)

Nadešel asi poslední den... 21.1.2007

Ale budu já někdy velká ?!

Když napíšu, že nevím, co napsat do anotace...asi už se mnou kamarádka "vyrazí dveře"... No tak snad příště ;-)

Takový malý výkřik, co mně napadl... Zítra možná napíšu pokračování

Ne - v rychlosti to není, to se duše v těle mění, co dříve za život stálo, dnes se jeví málo...

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)