bí frí.

Mít někoho, komu věříš a máš ho rád a on snad má rád Tebe a věří Ti, to je dar k nezaplacení...

věnováno člověku, který si z ní stejně nevezme nic

Nedalo mi to. Nešlo mi o báseň, ale o myšlenku.

archibald archibaldovič se podíval, zamyslel a pověděl: zajímavé! pak se začal smát.

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis

...také přidávám jednu podzimně naladěnou...:-)

když na otázky nejsou odpovědi...

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

život je tragikomedie...*

a je tady zas...

už to nehulte!

taková trošku... jednodušší...myslím.

***

Takový záchvat upřímnosti.. :-)

***

věřit nebo ne?? Nevím... ;)

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

ale ne... už zase ne-rým, ne-námaha, ne-myslet :)...