|
minulost-přítomnost-budoucnost, prolnutí poznání nepoznaného...
 22.05.2010 1 703(10) 0 |
v tom tichu, v němž snad slyšet byl jen pláč a vlastní rozjímání..
v tom tichu, kde kroky nejsou slyšet, ani po vlastním proklínání
v tom tichu, kde člověk sám sebe, nekonečně se na vše ptá
tehdy se nový úsvit počíná...
nevnímáš ho, ba ani nechceš jej!
on však přijde!
neb my všichni potřebujeme další den...
Kolik má člověk ujít krokú a kolik proseb směrovat k Bohu?
Nevím a nehledám odpověď na tu otázku!
Jen vždy vstanu a další kus popojdu..
zbyl jsem tu, prý hlavní roli mám, v tomto libretu ...
shalom...
v tom tichu, kde kroky nejsou slyšet, ani po vlastním proklínání
v tom tichu, kde člověk sám sebe, nekonečně se na vše ptá
tehdy se nový úsvit počíná...
nevnímáš ho, ba ani nechceš jej!
on však přijde!
neb my všichni potřebujeme další den...
Kolik má člověk ujít krokú a kolik proseb směrovat k Bohu?
Nevím a nehledám odpověď na tu otázku!
Jen vždy vstanu a další kus popojdu..
zbyl jsem tu, prý hlavní roli mám, v tomto libretu ...
shalom...
23.05.2010 - 21:12Tak, tak, všichni potřebujeme další den, novou naději, že všechno má smysl a že to těžké a neskutečně smutné snad jednou přebolí ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
vzpomínka na Ráchel : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : moudřnění..
Předchozí dílo autora : vzkaz v lahvi
