přidáno 24.04.2010
hodnoceno 5
čteno 1651(20)
posláno 0
Přemýšlejme nad vyřčením některých slov a vykonáním některých činů, když za nás bude orodovat polovina vesmíru ...


Vítr šeptal: „Leží tam, bojím se bojím, že umře!“ Nikdo ho nechtěl poslouchat.

Slunce šeptalo: „Leží tam, život z těla uniká, bojím se bojím, že umře!“ Nikdo ho nechtěl poslouchat.

Hvězdy šeptaly: „Chladne už tělo, bojíme se bojíme, že umře!“ Nikdo je nechtěl poslouchat.

Až když šeptalo Srdce: „Nechci odejít, bojím se bojím, že umřu …“

Přišly víly, sudičky … opatrovatelky – Vánek, Paprsek, Severka a daly srdci druhou šanci. Srdci jež se pokoušel zachránit Vítr, Slunce a Hvězdy.

ikonka sbírka Ze sbírky: Písně viol
přidáno 23.05.2010 - 17:31
souhlasím. pěkné
přidáno 20.05.2010 - 09:54
Zajímavý, cítim z toho trochu až takový pohádky motiv, ale hezký :)
přidáno 29.04.2010 - 14:33
Děkuji:)
přidáno 28.04.2010 - 23:26
Teda holka, tohle se mi líbí ...fakt ...úplně jiný ...moc hezký ...
přidáno 26.04.2010 - 22:37
snad neurazím kloboukem smeknutým.. mám tu potřebu... když dočítám..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Šepoty : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : S trochou štěstí, jde i nemožné
Předchozí dílo autora : Hvězda

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming