Hraní počítačových her může způsobovat závislost. Závislost na zábavě, adrenalinu, když náš svět je tak nudný. Je špatné snažit se utéct z krychle ven? Drogy, hry, malování, psaní, snění - všichni hledáme ten tajný EXIT.
přidáno 23.04.2010
hodnoceno 1
čteno 836(18)
posláno 0
„Bum, bum, prásk, pchhhhh,“ zní nepřetržitě střelba. „Áááááá, tady to máš ty šmejde!“ Valí se odevšud. Za každým rohem jeden, dva, tři. „Bum.“ „Sežer si to, kreténe, uahahaha!“ Vyběhneš. Nekrytý prostor. Tvoje srdce ani nedutá. Těsně. Někdo po tobě střílí. Syčivý zvuk laserového paprsku. Máš ho za zády. Je tam, ale nemůžeš se otočit. Jen doběhnout na konec. Za tu zeď. Pak začneš pálit. Teď se zastavíš a je po tobě. Stačí jedna ráda. Jedna blbá střela a je po všem. „Buch, buch,“ duní ti srdce kdesi v hlubinách hrudníku. A najednou vybuchne. „Čuráku,“ řekneš jen.

Světu se opět vynoří rám. Má úhlopříčku patnáct palců. Svět kolem je ale absolutně statický, nic se nehýbe, jako by to všechno zamrzlo v čase. Jen zvuk větráku od notebooku hučí temným pokojem čtyři krát tři metry. Rolety na oknech jsou zataženy a uzavírají šestou neprostupnou stranu krychle. Bílé nic neříkající klaustrofobické krychle. Noc a den se v tomhle pokoji liší jen v několika odstínech přítmí. A není vlastně jedno, co je tam venku? Jen jedno kliknutí stačí ke spojení se světem, který ve všem překonává ten kolem nás.

Klik.

Tam je přece dobrodružství. Uživatel se právě odpojil od života. Uživatel je offlife. Iluze opět ztratila rám. Sluchátka v uších ještě zmenšují už tak minimální pouta s reálným světem. Všechno stojí, nic se neděje, to jen tam na obrazovce, to jen tam v tom placatém monitoru tenkém asi centimetr, je prostorovost hlubší než v téhle místnosti na délku. A to všechno ti nabízí adrenalinu mnohem víc než si dosud zažil venku. Srdce opět buší. Staticky sedíš, jen oči poletují sem a tam, a ruce krasobruslí po stole. Nepotřebuješ jíst, nepotřebuješ pít. Multifunkční myš slouží nejen jako kulomet, ale i jako kapačka. Jediný, co potřebuješ je dostat se na další level. Pak si možná dáš na chvíli pauzu.

Ten svět ti dává tolik a zdánlivě vlastně nic nechce. Kamarády, který stejně vlastně nemáš. Zdraví, jež by šlo do háje tak jako tak. A mluvit o čase ti připadá irelevantní, jelikož ho zkrátka jen trávíš alternativně. Někdo se prohání po louce na koni a ty lítáš s bouchačkou po planinách planety X. „Bum, bum, prásk.“

Klik, klik...klik..klik...

YOU BEAT THE WORLD´S HIGH SCORE!!!

YOU BEAT THE WORLD´S HIGH SCORE!!!

(Bliká párkrát dokola)

YOU CAN CHOOSE A SPECIAL VERY RARE GIFT

Y/N_

Jak moc neskutečně to zní. Směješ se. „Co to je za píčovinu.“ Klik. Tělo je zbytečné. Nula, jeda, jedna, jedna, nula, jedna, nula, nula...ten převod do dvojkové soustavy ani nepostřehneš. Proč vlastně používat desítkovou soustavu, když ti bohatě stačí čísla dvě a zbylých osm je vlastně na obtíž? „Buch, prásk, buch, buch...“ Běžíš vstříc nepřátelům. A pak jen: klik: PLAY AGAIN.

přidáno 19.09.2012 - 15:59
Tohle bych ani nedal do povídky ale skoro spíš do fejetonu nebo částečně i do úvahy. Každopádně hodně zajímavé zamyšlení Sám jsem taky trochu Gamer ale takhle "zažraný" alias "HARDCORE" naštěstí nejsem. O:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
PC GAMER : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : V koutě
Předchozí dílo autora : Něco jako upír

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku