přidáno 30.03.2010
hodnoceno 1
čteno 1562(7)
posláno 0
zalykám se záští a nenávistí
postrádám své indigové nebe

co dá mi klid
kde můžu levitovat
nad změtí jednadvacetigramového
lučního kvítí a listí
s chutí si mlaskat nad kořistí
a zevnitř požírat sebe

mám po krk toho
být člověkem
který celý život jenom chce
a doufá

až spustí se další průtrž mračen
vyběhnu do polí a budu se smát
svou magnetickou lžičku strčím do kafe
kde topí se moucha
je tak silné
že v něm zůstane stát...

a to jakože fest
všem zlým lidem na protest
přidáno 05.05.2010 - 16:18
!!! ta je hooodně dobrá! taky jsem zůstala stát!:)
mimochodem jsi někdy v brně? vzpomněla jsem si na to kafe:D;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
NEBO : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : rozjezdové dojezdy
Předchozí dílo autora : co jsem dal a co jsem dostal

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku