 30.03.2010 1 1102(7) 0 |
zalykám se záští a nenávistí
postrádám své indigové nebe
co dá mi klid
kde můžu levitovat
nad změtí jednadvacetigramového
lučního kvítí a listí
s chutí si mlaskat nad kořistí
a zevnitř požírat sebe
mám po krk toho
být člověkem
který celý život jenom chce
a doufá
až spustí se další průtrž mračen
vyběhnu do polí a budu se smát
svou magnetickou lžičku strčím do kafe
kde topí se moucha
je tak silné
že v něm zůstane stát...
a to jakože fest
všem zlým lidem na protest
postrádám své indigové nebe
co dá mi klid
kde můžu levitovat
nad změtí jednadvacetigramového
lučního kvítí a listí
s chutí si mlaskat nad kořistí
a zevnitř požírat sebe
mám po krk toho
být člověkem
který celý život jenom chce
a doufá
až spustí se další průtrž mračen
vyběhnu do polí a budu se smát
svou magnetickou lžičku strčím do kafe
kde topí se moucha
je tak silné
že v něm zůstane stát...
a to jakože fest
všem zlým lidem na protest
05.05.2010 - 16:18!!! ta je hooodně dobrá! taky jsem zůstala stát!:)
mimochodem jsi někdy v brně? vzpomněla jsem si na to kafe:D;)
mimochodem jsi někdy v brně? vzpomněla jsem si na to kafe:D;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
NEBO : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : rozjezdové dojezdy
Předchozí dílo autora : co jsem dal a co jsem dostal
