Universum

Je to cesta člověka řadou modrých růží s trny. Balancování na rozhraní drobných úspěchů a velké prohry. Je to sluneční světlo – nádherná skladba barevných tónů a chutí života, která se v konečném celku spojuje v jedno. Rovnováha pouti a klidu.
Nebo se životem pachtíme k jedinému bodu, abychom se pak nakonec ztratili ve spleti vlastních myšlenek?
Myšlenky jsou spirálová cesta. Vedou všelijakými zákruty k poznání, pochopení podstaty, nutí nás polemizovat o pravdě a dívat se na ni z různých perspektiv.
Každý krok stranou, dopředu i dozadu na té cestě zanechá otisk a vzniká paralelní svět – co kdyby...?
Nevěřím na osud – cestu si volíme sami. Tím, jak myslíme, jak se chováme, jak se rozhodujeme, co říkáme.
Cesta člověka by měla vést k jeho duši. K vrcholu vědomí nebo k něčemu jako absolutní nirvana.
Bledé stěny poznaného a toho, co ještě máme šanci poznat, se vždy dají přelézt, obejít nebo probourat, ale řešením není násilí. Měli bychom ty cesty prostě projít a hledat tu svou vlastní.
Naše myšlenky jsou jen tenkou membránou mezi relativními vnějšky a vnitřky universa.