 19.09.2009 1 1509(10) 0 |
Jak bezmezně si připadáš,
když na kámen se podíváš,
myšlenky Ti všude plavou,
začínal jsi vždycky hlavou.
Dals mi oči-do tmy koukám,
skrze rty neslyšně broukám,
na svých nohách z kamene,
cítím tíhu břemene.
Nevím,co je slovo duše,
dívám se slepě,slyším hluše,
nevím,co žít znamená,
vždyť jsem jen socha kamenná.
když na kámen se podíváš,
myšlenky Ti všude plavou,
začínal jsi vždycky hlavou.
Dals mi oči-do tmy koukám,
skrze rty neslyšně broukám,
na svých nohách z kamene,
cítím tíhu břemene.
Nevím,co je slovo duše,
dívám se slepě,slyším hluše,
nevím,co žít znamená,
vždyť jsem jen socha kamenná.
19.09.2009 - 22:03nechápu to emo na konci...jinak já nevím, ale chybí mi v tom větší poetika, to co dělá poezii poezií...prožitek...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Socha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Andělský soud
Předchozí dílo autora : Proč
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
matzas [14], SnakeEyes [12], Vladimír P [11], Vanlis [7]» řekli o sobě
casa.de.locos řekl o mechanická okurka :jeho mimoděk rebelující a hrozně bezprostřední poezie mě prostě baví, i když s pomeranči toho asi moc společného nemá
