|
moje 1.básnička
 14.09.2009 3 1713(24) 0 |
Probouzí tě ze sna rána
V mžiku si zas na nohou
I takový však bývaj rána
Že ti k smrti pomohou
Pod polštářem ruka šmátrá
Ucítíš chlad oceli
Po tvé duši někdo pátrá
Nemáš chuť být veselý
Ruka co třese se
Vyndává kvér
Když umřít nechce se
Život je zlej
Smrt přichází bez klepání
Neptá se zda může dál
,,jaký pak to vyptávaní
Vžďit si za to můžeš sám”
V mžiku si zas na nohou
I takový však bývaj rána
Že ti k smrti pomohou
Pod polštářem ruka šmátrá
Ucítíš chlad oceli
Po tvé duši někdo pátrá
Nemáš chuť být veselý
Ruka co třese se
Vyndává kvér
Když umřít nechce se
Život je zlej
Smrt přichází bez klepání
Neptá se zda může dál
,,jaký pak to vyptávaní
Vžďit si za to můžeš sám”
06.07.2012 - 19:21Když už tedy tady máš to "je mi to jedno".. tak musím říct, že moje první básnička byla možná horší, ale tohle o moc lepší není... možná to dělaj ty rýmy pospojované k sobě těmi všedními nudnými slovy.... a možná to taky dělá to otřepaný téma... ale věřím, že Tě to možná baví, nebo možná ne... a možná taky.. se zlepšíš. :-)
22.09.2009 - 14:15mně tam moc nesedí ta třetí sloka, třese se - nechce se, a v poslední sloce "Vžďit", jinak hezký
15.09.2009 - 13:31je to dobrý, zajímavý, ale ten rým rána-rána se mi moc nezdá, ale jinak je to dost povedený
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Strach : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Fénix změny
Předchozí dílo autora : Síla okamžiku
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
david66 [16], Erik1131 [14], fjorda [12], Shee [12], Katherine [11], Bemba [8], Strach [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
