|
*
 30.03.2009 4 1179(17) 0 |
Na prach shořelo mé srdce
mezi prsty propadá,
rudá růže voní hořce
v koutku tiše uvadá.
Tvojí vůni stále cítím
z tvého důlku v posteli
jenom měsíc stejně svítí,
Tvoje vzdechy zmizely.
Slané korále se sypou
stesk po Tobě zahání,
hvězdy hojí duši zrytou,
nejhorší je svítání.
Ani Jaro nemá soucit,
klidně dál si vyspává,
Zima vládne ještě nocím,
všechnu sílu vysává.
Jako trní kvetu planě
a bez lásky odkvétám,
nehladí mě Tvoje dlaně,
ostré trny v sobě mám.
mezi prsty propadá,
rudá růže voní hořce
v koutku tiše uvadá.
Tvojí vůni stále cítím
z tvého důlku v posteli
jenom měsíc stejně svítí,
Tvoje vzdechy zmizely.
Slané korále se sypou
stesk po Tobě zahání,
hvězdy hojí duši zrytou,
nejhorší je svítání.
Ani Jaro nemá soucit,
klidně dál si vyspává,
Zima vládne ještě nocím,
všechnu sílu vysává.
Jako trní kvetu planě
a bez lásky odkvétám,
nehladí mě Tvoje dlaně,
ostré trny v sobě mám.
31.05.2009 - 13:59Bingo! Argema byla inspirací, Černá růže je jedna z mých oblíbených.... favoritem je Slečna Závist od Arakainu :-)
31.05.2009 - 10:59Připomněla mi jednu písničku od skupiny Argema...;)
http://www.youtube.com/watch?v=Wu7maMgMVfA L.
http://www.youtube.com/watch?v=Wu7maMgMVfA L.
30.03.2009 - 19:39Moc se mi líbí, jak veršuješ, tak nějak lehce. :-) Téma sice trošku okoukané, ale kdo by se divil. Taková ta láska hold asi je...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Planá růže : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Konečně jaro!
Předchozí dílo autora : je to konec...
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Mlčeti Zlato» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
