přidáno 28.03.2009
hodnoceno 4
čteno 2322(17)
posláno 0
Od hvězdy k hvězdě – jedna jako druhá
Když lidé bloudí v změti černých děr
Lehce vyhasnou, pak obloha je chudá
Čí hvězdný zákon určuje nás směr?


Zbytečné hvězdy, co svojí září chladí
Zbytečné růže, které nekvetou
Zbyteční lidé jsme my, co v řadě stáli
Nikdo z nás nepohne planetou...


Vídávám často všlapané do chodníků
Tváře těch, co živí zemřeli
Propadlé oči, chuť bahna na jazyku
Lidé jsou hvězdy, co svítit nesměly.


Ve smutném tanci podzimního deště
Padají v kapkách hlásky mrtvých slov
Těch co nevyřčeny jsou ještě
A nevyřčeny navždy zůstanou
Je tam i moje miluji tě


…a pořád prší…
přidáno 21.09.2012 - 03:08
ruach
milá...
přidáno 29.05.2011 - 15:30
Líbí se mi ;)
přidáno 28.03.2009 - 14:34
Njn depresivní je, ale je moc pěkná, akorát hvězdy nesmělY. Jinak v poho. Líbí se mi konec. Asi si ji založím :-)
přidáno 28.03.2009 - 12:47
ta je depressssní :(

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Melancholická : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : ...........
Předchozí dílo autora : Pro ni...

» narozeniny
Tyrkenit [18], dengu [5], Vanessa J. [5]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming