Tak bývá ti úzko...

Tak bývá ti úzko,
když večer odcházím,
tak bývá ti úzko, když víš,
že pomalu se stmívá.

Že čas se vleče jako hrozný sen,
že krátký je ten večer
a strašně dlouhý den.

Chci celou dobu bdít
a navečer se probudit,
s tebou se smát,
v noci o tom snít
a ráno o tom psát.

Chci stále s tebou být,
jen ty mě držíš nad vodou
chci tvoje moudra pít
chci myšlenky ti sát.

A až si s nimi budu hrát
doufám, že pochopíš,
jak těžko dnes mi bylo,
když svoje dveře
slyšela jsem zaklapnout.

Když odešla jsi
s lehkým hněvem na tváři,
tak ráda bych ho sfoukla,
jak svíčky na mém dortu.
(ach ten čas letí)

Tak ráda bych ti řekla,
co říkám jenom polštáři,
ve svitu luny, v její záři,
tak ráda bych ti řekla
zůstaň….

S tím slůvkem ale
sfoukla bych
- to kouzlo odloučení.

Chci zase čekat na večer,
těšit se a bát,
že odejdeš jak dnes
teď vím, že zítra se zas budem smát.
Ach ten čas ale hrozně letí -
Já začínám se bát…