Ticho

chladné zákoutí bytu
neumoudřené venkovní počasí
a přes kostku cukru
nemůžeš polknout
/ i když se ti sbíhají sliny /
za plotem z oprýskaných fošen
kvanta šedivého listí
které ti padá prudce
do hlubin nitra
/ snad srdce /
na duši tlačí
obrovská jaterní skvrna
/ nebo mraky chlastu /
a z dutiny ústní jen
prázdná mýdlová bublina
tak prázdná
jako se cítíš být ty sám...

(a já jsem jen
zubatá sudička
která šlape po tvých
praskajících prázdných myšlenkách)