První dva odstavce sme měli zadané, zbytek byl na nás...
přidáno 30.09.2008
hodnoceno 2
čteno 767(10)
posláno 0
Otevřela oči. Nevěděla, proč se probudila. Jako by s ní zacloumala příšera, která je schovaná někde uvnitř těla. Rychle se podívala na telefon, který držela v ruce. Stačilo jedno stisknutí, aby zjistila, že displej je prázdný. Zase nic…

Schoulila se pod deku a prstem přejížděla po krytu telefonu sem a tam, sem a tam. Jako by ho vybízela k tomu, aby se rozdrnčel, zablikal a hlavně přinesl tu zprávu. Aspoň jednu větu, jedno slovíčko…
----------------------------------
Měla pocit, že se něco stane. Čekala zprávu od svého kluka. Když rozsvítila lampičku na nočním stolku, všimla si, že se nad její postelí houpe pavouk. Zdálo se jí, jako by se jí posmíval. „Ty zmetku, ty se mi ještě budeš smát?“ Vzala polštář a pavouka pěkně připlácla zpátky na zeď. A máš to.

Šla do koupelny opláchnout se vodou. Když si dlaněmi plnými vody opláchla obličej, podívala se do zrcadla. Jako by to ani nebyla ona, vůbec se nepoznávala. Nateklé oči s červenými žilkami byly ve zvláštním kontrastu s jejími zelenými panenkami. Už asi týden nespala. V duši pociťovala velký vnitřní neklid, ale nevěděla proč. Možná, že to bylo kvůli neustálým hádkám a poslední dobou jí trápilo hodně problémů, valilo se to na ní ze všech stran. Nevěděla, jestli se má věnovat studiu či práci dřív. No ty ale vypadáš. Ale v noci s tím nic neudělám. Otřela se ručníkem a chtěla jít zpátky do postele, možná to zaspí.


Když byla krok od prahu svého pokoje, uslyšela velkou ránu…. Šíleně se lekla, až v srdíčku zadunělo. Zatímco byla v koupelně, venku se strhla veliká bouřka. Vůbec to na to nevypadalo, přes den bylo hezké, slunečné letní počasí. Ona ale déšť milovala. Venku foukal silný vítr, lilo jako z konve. Blesky křižovaly oblohu jako hořící pochodně a jí se z toho pocitu, že by v tuhle noční dobu byla někde venku rozlila husí kůže po celém těle. Brrrrr…. Nohy si přitáhla blíže k tělu. Vždycky byla fascinována blesky a deštěm. Tu zálibu nechápali v dětství ani její rodiče, natož spolužáci. Zvláštní koníček. Nejradši měla podzim, to byli plýskanice nejčastější. Nikdy je netrávila však venku, vždy to všechno sledovala z tepla domova.

Občas se ozval hrom, ale z dálky, a to jí strach nedělalo. Líbilo se jí, jak každou chvilku nějaký z blesků osvítí oblohu natolik, až to bude mrazivě fascinující pohled na oblohu a bude vidět i osvícená krajina. Vždyť co může být krásnějšího? Ráda kreslila a na většině jejích výtvarných děl bylo doopravdy vidět, jako moc miluje blesky. Blesky modré, zelené, různobarevné nebo takové ty klasické, ale zajímavě propracované. Vždy si dávala záležet, byla velice pečlivá. A zrovna dneska byly ty blesky takové, jaké je vždycky kreslila.

Seděla tam dlouho. Snad dvě hodiny, možná i víc. Bouřka přidávala na síle. Vítr foukal víc a víc a déšť sílil, teď už nejenom pršelo, ale velké kapky narážely do oken tak zuřivě, jako býci do toreadora.. Přemýšlela o všem, co se ten den stalo. Hádka s přítelem. Mrzelo jí to, a o to víc, že to bylo kvůli hlouposti. Ale ona jí přece nevyvolala. Takže za to může on. Ne já! Stejně ho ale miluju.

To byly myšlenky co se jí honily v hlavě. Ruce se jí klepaly jak v zimě bez rukavic a polil jí studený pot. Z krabičky vytáhla cigaretu a připálila si. Podívala se z okna. Na obloze jako by se rozehrála světelná symfonie. Hra světel byla tak nádherná.

Její poslední věc, na kterou pomyslela, byl on. V životě ho už ale neuvidí a neřekne mu, co k němu cítí a jak moc je s ním šťastná. Na dům, kde bydlela spadnul obrovský na půl suchý strom, který vyvrátil z kořenů silný vítr. K její smůle seděla přímo na parapetu. Byl to mžik, doba kratší, než je potřeba k mrknutí oka. Její láska k bleskům jí nakonec stála život…

Cigareta z její ruky, po které stékala krev, dopadla na koberec v pokoji. Ten se okamžitě vzňal a chvilku po té i celý dům. I když pršelo, kvůli nedopalku cigarety shořel úplně celý. Hasiči přijeli pozdě, z domu zbyly jen ohořelé a začmouzené kusy čehosi.

Otevřel oči. Nevěděl, proč se probudil. Jako by s ním zacloumala příšera, která je schovaná někde uvnitř. Rychle se podíval z okna. Venku lítaly blesky, měl špatné tušení…

přidáno 21.04.2009 - 23:40
Nápad je dobrý, ale myslím, že bys z toho mohla dostat více. A hlavně mi přijde, že je to napsáno moc stroze, jak nějaký novinový článěk, který popisuje neštastnou událost. Zapojila bych víc emoce.
přidáno 01.10.2008 - 17:28
Napsané to není špatně, ale přijde mi to nějak neuspořádané. Ten sen se zdál komu? Začátek povídky vyznívá tak, že dívce, konec zase chlapci, v povídce se říká, že nevlídné počasí dívka sledovala z tepla domova a posléze najednou seděla přímo na parapetu, kde seděla dlouho... Zřejmě tomu asi nerozumím. A pak si myslím, že slovo plískanice se píše takhle. Promiň trochu kritiky, je to myšleno v dobrém. A sám název by taky zasloužil opravu...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Láskla k bleskům : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Posezení se smutkem

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku