Kdo jsem?

Kdo jsem?

Jsem hodným, jsem i zlým.
Ve dne bdím, v noci spím.

Dobro či zlo, kde je rozdíl?
Kdo to hodnotí, Bůh či Ďábel?
Zákony Země, já to vím.

Není světla bez tmy,
není tmy bez světla.
Není zla bez dobroty,
není dobra bez zla.

Kdo říká, že zlo jest jen málo dobra,
snaží se o přetvářku, hájí svého boha.

Nemodlím se, neklaním se, neklekám.
Mé tělo je darem matky přírody,
má mysl je mou, a patří jen mým myšlenkám.
Když padnu, zvednu se zpět na nohy,
nebrečím, nekleji, Boží lásku nehledám.

Co v životě je mým cílem?
Pokání, spasení, odříkání, vysvobození?
Ne, já si život užívám plným dílem.
Svoboda mysli, svoboda těla, potěšení.

A komu, že se budu jednou zpovídat?
Nikomu, já sám sobě jsem svým pánem,
soudcem, kritikem, bohem i králem.

Každý máme tváře dvě,
tu svou, a tu druhou. Temnou.
Která z nich to vyhraje?
Dobro i zlo, buďte se mnou.

Vědění je síla, moc umět ovládat,
tu svou stránku temna,
nenechat převládat.

Démon ve mne silný je,
ale oba víme jak to je.
On je mnou, a já jsem jím.
Vědět o sobě, poznat se,
respektovat se, pomáhat si.
Nebránit svému chtíči,
když mám hlad, tak jím.
A když chci spát, tak spím.
A sním.

Ve snech je mým průvodcem,
mentorem i ochráncem.

Však toulky v Universu večném,
nejsou pro toho,
kdo lehce propadne
darům mocí temném.

Moc a síla, Vědění, Temná víra.
Nechoďte se mnou, v tichu a samotě,
je má největší síla.

Nehledám lásku ani domov, nehledám štěstí.
Já už všechno mám.
A komu, že za to děkovat mám?
Jen sám sobě, a svým silám.

Jsem hodným, jsem i zlým.
Kde je mé místo však vím.
Já tu jsem nyní, pro svou rodinu,
pro svou krev.

Znalosti jim předáme,
o Temné víře, Universu.
Svět bez přetvářky, jak jej známe.
Život a smrt, cestu k dobru i zlu.
Oni to však stejně ví,
děti démona poznají.

a tak si před spaním šeptáme:
“In nomine dei nostri, Sathanas, Luciferi excelsi!”