 07.10.2024 0 360(8) 0 |
V ocelové vaničce leží kadavér
Žil jak mnich nebo jak kaskadér?
Stažen z kůže jak bouří spadlý strom
Ach víc musím vám povědět o tom
Na pět dílů jak v stratosféře Sputnik
Aby i on ve věčném spánku mohl smutnit
Po celistvosti svého těla a duše
Teď napíná se tětiva akátové kuše
Nebo snad harfy svalů zní v ouškách píseň
Když tuk odlupuje se jak ze sýrů plíseň
A vůně jak šíp přeťíná Achillovi šlachu
Pak v lázních iluzorního pěnového nachu
Mladík v hlubinách líbá princeznu Rozalínu
Kvetou poznáním jak kvítečky formalínu
Žil jak mnich nebo jak kaskadér?
Stažen z kůže jak bouří spadlý strom
Ach víc musím vám povědět o tom
Na pět dílů jak v stratosféře Sputnik
Aby i on ve věčném spánku mohl smutnit
Po celistvosti svého těla a duše
Teď napíná se tětiva akátové kuše
Nebo snad harfy svalů zní v ouškách píseň
Když tuk odlupuje se jak ze sýrů plíseň
A vůně jak šíp přeťíná Achillovi šlachu
Pak v lázních iluzorního pěnového nachu
Mladík v hlubinách líbá princeznu Rozalínu
Kvetou poznáním jak kvítečky formalínu
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kadavér : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ranní procházka
Předchozí dílo autora : Bez inspirace
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Mrzout [15], Anti_Gray [12], JitkaJ [11], lakomec [11], evfka [7], frodikova [3], stargazer [3], MonteChristo [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
