Smyčka beznaděje

Když noci jsou dlouhé,
A city pak ozvěny pouhé,
Nemám nic, nemám cit,
nemohu aň na měsíc výt,
Necítím pak žal ani bol,
A srdce nesvírá se kol a kol,
Pak nemám přání žádná již,
Nebo mám jich více spíš?
Nemám již už důvod žít,
Nemám již tu důvod být.
Proč plýtvat vzácným kyslíkem?
Jeho míra, života je milníkem,
Nadhodím si tedy lano,
Básnění shůry nebylo mi dáno,
Lano nadhozeno jest,
Zbývá už jen smyčku vést,
Ruka na laně mi těžkne,
čas, jakoby se vlekne,
"Mám dost pozemského života,
Věčného hraní si na kokota,
Nemám pro koho tu být,
Dokonce s kým jen pít,"
To řekl básník a na stůl vstoupil,
Dlouhé lano toho dne koupil,
Naposledy svoji nohu dal,
Tam kde před chvíli stůl stál,
Najednou jest pouze prázdno a nic,
Nebude již veršů víc.