Mrzák

Jednou se mě na něco někdo zeptal.
A já na to: Sedíš si snad na drátech?
Náš svět je co? Co to tu meleš člověče.
Tituly xy byl již ověšen.

Ale to nic neznamená,
protože tu pravdu mám já.
Vždyť mám oči, abych viděl
v tomto světě bez pravidel.

Nepotřebuji hloupé přednášky,
kde se už nic nového nedozvím
a mé mozkové buňky shledaly,
jak bosá noha cítí mechoví.

Jak zvuk přírody zní mi v uších.
Jak cítím všechny chutě přírody.
Znám omamnou vůni máků vlčích,
co na spálených polích vyrostly.

Radioaktivní spad je už v krvi.
Slunce je jen šmouha na obloze
a naše dcery jsou dávno mrtvy,
byť snažíme se žít zeleně, stroze.

Všechno jednou končí
a kde mrzák
se před pravdou skloní
prostě nějak
... ... ... ...