 13.12.2023 4 352(6) 0 |
Neznámý hlas mi v mysli zpívá,
hledám slova povzbudivá,
stále se učím z vlastních chyb.
Bolest vždycky přejde,
co bylo neodejde.
Zbylo mi poslední zamyšlení,
vesmír nám život vdechl,
bez něho jsme nic.
Stále se cítím jako holka srdnatá,
ač staří na mne pokukuje,
a já se mu směji do očí,
a vím, že se mu nevzdám.
14.12.2023 - 13:30Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Moje zamyšlení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jít stále dál
Předchozí dílo autora : Ať zvony štěstí zvoní nám
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
prostějanek řekla o Lizzzie :Hvězdy jsou jak slunečnice nad Brnem... nebo jak to bylo? :) super básnířka :)..... její básně mě vždy chytnou a nepustí... protože je z nich cítit úžasná člověčina :) a nejen ta :) ... a Brno je další plus :)
