Do nebe je daleko

Když vzpomínky vrostou do kmenů
a větve jako paže natahují se k nebi
pak už je pozdě

Když stopy dávno pohltí zem
zapadají sněhem a smyje je déšť
boty jsou prošoupané
pak už je pozdě

Když břečťan plazí se po náhrobku
a udusí nadechnutí
pak už je pozdě

Když mrtví na hřbitově odpočívají
ve stínu stromů
hudba větru a vzdáleného štěkotu
uklidňují
je už pozdě

Pozdě na všechno

Že po tobě pláčí?
to už přece nejsi ty

To šedá mračna plují oblohou
černý kůň tryskem uhání
plnými hrstmi beru a rozdávám
žiju
než bude pozdě

Do nebe je závratně daleko