 15.10.2023 7 373(9) 0 |
Mám stále touhu běžet ranní rosou,
mladou lásku znovu bych potkat chtěla,
vzpomínám na babiččinu náruč s dojetím,
jako by to bylo včera.
Stále cítím její objetí.
Mám stále v sobě žár,
tu vášeň noci,
aby mne milování mělo v moci,
chci prostě zpívat a tančit dál.
15.10.2023 - 19:24Pěkné.
Ňa babičku jsou pkné vzpominky.
O laskach toho moc nemluvila dědu si vzit musela.
Toužit a splnit si své touhy,je to nej.
Ňa babičku jsou pkné vzpominky.
O laskach toho moc nemluvila dědu si vzit musela.
Toužit a splnit si své touhy,je to nej.
15.10.2023 - 12:47Ano, touha je motor, který dává životu smysl. A pokud je naplněná, o to větší. Zde by se mi více líbilo rozvinout vzpomínku na babičku a držet se té linky...jelikož mám ke svým prarodičům velkou úctu a také jsou mými častými inspiratory. Ten konec je více méně jalový a neoriginální. Možná by to chtělo dát basnim trochu více času. Podobné pocity má totiž mnohá z nás, ale napsat je tak, abychom je odlišily od mnohých klišé není jednoduché. Snad se tu vítá i trocha upřímně kritiky. A pokud ne, tak se omlouvám.
15.10.2023 - 10:25Spousta pocitů a tužeb v jedné básni, hezky vyjádřeno. Líbí se mi to, rád si to pročítám.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Moje touha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Cesta za snem bývá klikatá
Předchozí dílo autora : Vzpomínky na lásku
