Už jen v tichosti vyznávám

Byla bych tak ráda,
kdyby si ještě jednou žil,
tvoje rty bych zulíbala,
u ranní kávy zprávy vyprávěla,
tak jako to bývalo.
Tolik jsem tě milovala,
ty si už jen spal,
a o naší lásce si ve snech zdal.
Přání člověk velká mívá,
často je ve svém nitru skrývá,
avšak slova jako pohlazení měl by
říkat navždy.
Blízko srdce byla k Tobě přitulena,
jako tvá láska a naděje,
ať se Tobě nic neděje.