 14.06.2023 8 162(13) 0 |
Bylo krásné ránko, vždy jsem ráda popíjela kávu na schodech před domem a pozorovala dění. Bylo vidět na Sydney.
Dům z počátku minulého století v anglikánském stylu jako ty ostatní okolo v Glebe, předměstí Sydney. Jakoby se zastavil čas. Ta rána jsem měla moc ráda.
Najednou jsem slyšela šumění a šelest. Ztuhla jsem a říkám si asi nějaký ptáček v keřích či na Frangipanii, která krásně kvetla před domem. Ztuhla jsem a určitě zbledla, krve by se ve mne nedořezal. Byl to had. Který se začal plazit na schody, které byly do "L". Bušilo mi srdce a co udělat ?
Rychle jsem přeskočila pár schodů, zabouchla dveře a volala svého milého, který rád vyspával. "Pojď dolů prosím, jsem na infakrt. Navštívil nás had zřejmě taipan." Měla jsem husí kůži, klepala jsem se, když seběhl dolů a obejmul mne, ať se uklidním. Z balkonu ložnice ho uviděl, jak si lebedí na schodech natažený a prý má tak 1,5m možná více.
Hrůza !
Ihned volal a věděl kam, odchytávačům zvířat. Zvláštní profese, nikdy zvíře nezabijí, odchytnou a jedou několik desítek km ho vypustit do buše. Ale hadi se čím dál více přibližují k farmám a obydlím. Taipan je podobný mambě pochází z čeledi korálcovitých. Nikdy jsem plazi neměla ráda. V Austrálii jsou a hojně.
Během dvaceti minut přijeli, navigovali jsme je, že musí přes druhou stranu , přes zahradu, že tento je u hlavního vchodu na schodech, zřejmě přelezl z vedlejší zahrady od sousedů. kde byly husté keře. Věřte, že jsem se stále klepala. Když přijeli muž a žena v zelených uniformách a s plátěným pytlem, stále jsem se bála. "Nebojte se, my ho odchytnem" přeloženo z angličtiny. Trvalo to půl hodiny jak se domlouvali. Mezi tím se taipan na slunci na schodech vyhříval. Jejich zručnost a háky , co měli v ruce jsem vskutku obdivovala. Podařilo se. Já jsem stála za zády všech. Když hada lapili do pytle a vysypali do kulatého kontejneru a odvezli. My poděkovali a už jsem si na schody nesedla. Dali jsme si panáka whisky a šli se známými na oběd povyprávět, co se událo.
Taipani jsou velmi jedovatí hadi, ale v Austrálii se zvířata uctívají.
Je tam moc krásně, ale tohle člověka děsí.
Dům z počátku minulého století v anglikánském stylu jako ty ostatní okolo v Glebe, předměstí Sydney. Jakoby se zastavil čas. Ta rána jsem měla moc ráda.
Najednou jsem slyšela šumění a šelest. Ztuhla jsem a říkám si asi nějaký ptáček v keřích či na Frangipanii, která krásně kvetla před domem. Ztuhla jsem a určitě zbledla, krve by se ve mne nedořezal. Byl to had. Který se začal plazit na schody, které byly do "L". Bušilo mi srdce a co udělat ?
Rychle jsem přeskočila pár schodů, zabouchla dveře a volala svého milého, který rád vyspával. "Pojď dolů prosím, jsem na infakrt. Navštívil nás had zřejmě taipan." Měla jsem husí kůži, klepala jsem se, když seběhl dolů a obejmul mne, ať se uklidním. Z balkonu ložnice ho uviděl, jak si lebedí na schodech natažený a prý má tak 1,5m možná více.
Hrůza !
Ihned volal a věděl kam, odchytávačům zvířat. Zvláštní profese, nikdy zvíře nezabijí, odchytnou a jedou několik desítek km ho vypustit do buše. Ale hadi se čím dál více přibližují k farmám a obydlím. Taipan je podobný mambě pochází z čeledi korálcovitých. Nikdy jsem plazi neměla ráda. V Austrálii jsou a hojně.
Během dvaceti minut přijeli, navigovali jsme je, že musí přes druhou stranu , přes zahradu, že tento je u hlavního vchodu na schodech, zřejmě přelezl z vedlejší zahrady od sousedů. kde byly husté keře. Věřte, že jsem se stále klepala. Když přijeli muž a žena v zelených uniformách a s plátěným pytlem, stále jsem se bála. "Nebojte se, my ho odchytnem" přeloženo z angličtiny. Trvalo to půl hodiny jak se domlouvali. Mezi tím se taipan na slunci na schodech vyhříval. Jejich zručnost a háky , co měli v ruce jsem vskutku obdivovala. Podařilo se. Já jsem stála za zády všech. Když hada lapili do pytle a vysypali do kulatého kontejneru a odvezli. My poděkovali a už jsem si na schody nesedla. Dali jsme si panáka whisky a šli se známými na oběd povyprávět, co se událo.
Taipani jsou velmi jedovatí hadi, ale v Austrálii se zvířata uctívají.
Je tam moc krásně, ale tohle člověka děsí.
13.08.2023 - 14:55Inu, Austrálie byla anglická vyhnanecká kolonie a asi už vím proč. :o)) (návrat nežádoucí)
14.06.2023 - 21:46Tam žije nejvice jedováčů i pakoba a fůra štírů,také krasni pěvci a kakaduové rostou tam eukalipty a kasuarie.
Krasna zemně měl jsem známého co ji projel celou a měl na pobřeží hotel .
Krasna zemně měl jsem známého co ji projel celou a měl na pobřeží hotel .
14.06.2023 - 17:19zaseja a Psavec : děkuji za přečtení, v Austrálii je trochu jiná kultura než v Evropě. Ano tento svět nepatří jen nám.
14.06.2023 - 12:58nádherná ukázka a připomínka prostého faktu, že tento svět není náš...je společný všech...i těch jedovatých hadů...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vzácná návštěva : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nelechtej mne
Předchozí dílo autora : Jen sny se ptají
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Singularis řekla o BorůvkaB :Inteligentní a zajímavá autorka. Škoda, že píše hlavně básně. I když někdy nedomyslí všechny souvislosti, její próza má hlavu a patu a dobře se čte. Z jejích zápisků doporučuji "Černá a černobílá".
