Deprese

Páteř čnící z roztrhané páchnoucí tuniky,
mokvavé vředy na pleti nemyté,
dávivý kašel, div hlenem se neudusí,
zčernalý chrup a zjizvené prsy neskryté.

Se smíchem který bolí v uších,
nabírá prsty krev z mého srdečního svalu,
ty kosti potáhlé kůži zbarvené do červena,
získávají sílu z mého žalu.

Tou krví potírá plátno šité z mojí duše,
v patlanici rozpoznávám svojí tvář,
slizkým jazykem oslavně slízává moje slzy,
“další tvůj portrét, vítej, začíná vernisáž”.