Moje první povídka. Trochu válečné akce s něčím záhadným. Budu rád za kritiku.
přidáno 08.12.2022
hodnoceno 10
čteno 123(9)
posláno 0
„Honzo, Honzíku vstávej, je čas.“ Probudil mě cizí ženský hlas. Byl příjemný a sametový, nikdy jsem neslyšel tak krásný hlas. Hlas nepřicházel odnikud z okolí. Bylo to, jako by byl přímo v mé hlavě. Netuším, jak se tam vzal. Okamžik jsem jen seděl a přemýšlel co se to právě stalo. Z myšlenek mě ale vytrhla realita. Byla mi zima a ruce i nohy jsem měl ztuhlé po noci strávené v zákopu. Celou noc jsem ležel jen na zablácené karimatce bez přikrývky v provlhlém oblečení. Asi nejhorší na všem byly promáčené boty. Nohy jsem měl ve vysokých kanadách tak prochladlé a mokré, že jsem je skoro necítil.
Bylo před svítáním. Ostatní z naší čety ještě spali. Vstal jsem, abych si protáhl ztuhlé a zkřehle tělo a dostal krev do rukou a nohou. Bláto a kaluže pode mnou čvachtaly. Tu jsem si vzpomněl na ponožky, které jsem si minulý večer sušil u ohně. Sáhl jsem do batohu a vytáhl ponožky. Přes noc stačily v batohu zvlhnout, ale pořád byly suché oproti těm co jsem měl v botách. Sedl jsem si na zablácenou karimatku a začal si rozvazovat botu a přitom broukat písničku. Zpívání v dešti mi přišla jako dobrá volba pro tenhle moment.
„Dej pozor“ ozval se znovu ten neznámý ženský hlas. Znělo to, jakoby by stál přímo za zády. Otočil jsem se, ale za mnou byla jen blátivá stěna výkopu. Pár vteřin jsem s mrazením v zádech němě zíral do bláta. Zakašlání a tichý dozvuk hlasů mě vrátily do reality. „Tohle nebudou naši“ pomyslel jsem si. Opatrně jsem vykoukl přes okraj zákopu, který byl zakrytý větvemi. Byli to dva nepřátelští vojáci. Šli pomalu a podivně se motali a klopýtali. Asi to přehnali s vodkou a spletli si směr. „Kde je sakra hlídka“ zavrčel jsem si pro sebe a hodil jsem kamínek na Jardu, který spal opodál. Nic, spal dál jako nemluvně. Hlasy se přibližovaly, už nezbýval čas vzbudit ostatní. Opět jsem vykoukl, tentokrát s namířenou puškou. Ale za hlaveň se mi zahákla větev, která kryla okraj zákopu. Toho si všiml jeden z vojáků a chopil se zbraně na rameni. Ve chvíli kdy na mě namířil jsem vypustil dávku jeho směrem. Proud střel ho zasáhl od břicha přes hruď a jedna střela projela jeho obličejem. Voják bezvládně padl na záda. Než jsem stihl zamířit na druhého, ten už měl ruce vysoko nad hlavou, jako by se chtěl dotknout nebe a křičel „Nestřílejte, nestřílejte, vzdávám se.“ Naštěstí pro něj jsem stihl zastavit svůj ukazováček na spoušti. „Nehýbej se“ zařval jsem z plných plic. „Co se kurva děje“ ozval se za mými zády zmatený Jarda. „Návštěva z východu“ pousmál jsem se aniž bych spustil oči z vojáka. Ostatní chlapi, které vzbudila a vyděsila střelba, začali prozkoumávat okolí a odzbrojili a svázali vojáka.
Přišel za mnou velitel čety. „Dobrá práce, měli jsme štěstí, že jsi byl náhodu vzhůru“.
„Jo, náhodou“ pomyslel jsem si.
„Kdyby nás objevili jako první, všechny nás postřílí jako na jatkách.“
„Vždyť byli ožralí, že by nevystřelili ani pouťovou růži brokovnicí“ zasmál jsem se.
„Co když mají ožralí lepší mušku než zastřízliva“ oba jsme se upřímně rozesmáli.
„Ale kde byla hlídka, copak nikdo nebyl na stráži?“ zeptal jsem se.
„Ztratili se tři chlapi, už je hledají. Nevím co se v noci stalo... Ale ty jsi to vyřešil Honzo, díky, zasloužíš si extra porci snídaně.“
Zasalutoval jsem a vydal se k polní kuchyni. Když jsem procházel zákopem ostatní chlapi mě plácali po zádech a s radostí a úctou mi děkovali.
U našeho kuchaře Milana jsem si vzal snídani. „Tady máš dvojitou porci míchaných vajíček a pořádný kus chleba s máslem. O tom máslu nikomu neříkej, to je jen pro vyvolené.“ zašeptal s úsměvem. Vzal jsem ešus se snídaní a odešel se na své místo v klidu najíst. V břichu už mi pěkně kručelo. Od včerejšího obědu jsem nic nejedl, protože se naše zásoby tenčily a armádní zásobování očividně někde vázlo. Sedl jsem si do koutku zákopu na karimatku a pustil se do jídla.
„To mi ani nepoděkuješ“ znovu jsem uslyšel, teď už známý hlas.
„Děkuju ti“ zašeptal jsem a s pousmáním jsem nevěřícně pokýval hlavou.
přidáno 17.12.2022 - 21:13
LudvíkRoiSoleil: Mockrát děkuju za obsáhlý komentář. Dáváš mi pěknou nálož podnětů k zamyšlení. Pro příště se pokusím aplikovat :)
přidáno 16.12.2022 - 17:53
Ještě mě tak napadá, ohledně toho ohně. Protože je to něco co se používá v zákopech, ale současně je to něco, co se tak trochu zakazuje (potlačuje). Tak z toho plyne skvělá příležitost pro konflikt mezi vojáky a jejich velitelem. A řekněme, že by se nakonec nechal ukecat a dovolil to.

A mohlo by to mít i další dohru. Pokud to plánuješ spíše jako román než povídku, tak by bylo zajímavé, kdyby se jim ten oheň nakonec nevyplatil. Bohužel nevím jestli jde o válku současnou, protože se to trochu tváří jako první světová, i když bitva o Bahmut připomíná první světovou, ale jen připomíná. Jsou jiné technologie, jiná struktura armády a nikdo nepočítal s tím, že se ještě někdy bude bojovat v zákopech.

Řekněme, že je ta střelba nijak neprozradila, ale v budoucnu se může objevit dron s termovizí a oheň zachytí. Potom je zasypou dělostřeleckou palbou.

V příběhu pomáhá, kdy v ní je dostatek konfliktů a zápletek.

Podle toho, že Honza střílel dávkou, bych čekal že je to začátečník a je na frontě krátce. Bylo by fajn vidět, že velící bude i tak mít nějaké keci o šetření s municí. Už jenom proto, že by měl keci i kvůli tomu ohni.

Až by přišla dělostřelecká palba, tak by po ní nastoupila pěchota a obrněnci. Museli by se bránit a munice by proto vydržela jen pár hodin. Takže by je příběh potrestal i za to plýtváni municí.
přidáno 16.12.2022 - 13:57
Rozhodně to vůbec není špatné. Zajímavé téma, nechybí zápletka ani její rozzuzlení. Příjemný konec. Má to začátek, prostředek i konec. Přesto jako povídka je to nedotažené a díky slabě budované expozice, kdy o postavě vím jenom to, že se jmenuje Honza a nachází se v zákopech někde na frontě, je poněkud málo. Nevím nic o tom jak se tam dostal, nebo o jakou válku se jedná. Co je to za místo. Nevím jaké má Honza vlastnosti, nějaká rodina, vztahy s vojáky na frontě. Prostě velmi plochá postava.

Připadá mi to jako taková demoverze, experiment nějakého širšího (většího) příběhu, který teprve zpracováváš. Jinak palec nahoru navnadilo mě to. Nechybí napětí protože si pohráváš s mým očekáváním a chtěl bych vědět co bude dál, nebo jaké hlasy mu pomohli.

Postava si úspěch (snídani) zasloužila. Sice zápletka působila jako náhoda, že byl ve správný čas na správném místě, ale oceňuju, že vše vyřešil volbou (nezastřelil, ale získal zajatce). Sice asi nešlo o náhodu v pravém slova smyslu, protože tam byli nějaké hlasy, takže jeho probuzení možná taky nebyla náhoda.

Trochu je divné, že střílel dávkou. To asi byli hodně blízko, jinak by příliš netrefil. I tak bych čekal na frontě šetření s municí obzvlášť, když zásobování vázne. Oheň na frontě může prozradit pozici, ale dejme tomu, i to se dělá a kolikrát se nic nestane. Nějak si vařit musejí. Většinou to na frontě jedí studené a o to více trpí. Až v zázemí bývá oheň. Na frontě se vojáci točí cca po 8 až 12 hodinách, pokud to tedy jde (obklíčení, silné odstřelování a podobně).

Necítím z toho to utrpení, jak byl mokrý a promrzlí. Až moc velký pohodář na to utrpení všude. Na frontě se spí průměrně 4 hodiny. To je minimum, aby mohl voják vůbec fungovat. Dá se to vydržet pár měsíců. Jinak se na frontě spí strašně mizerně a jenom tak snadno neusneš (strach, utrpení a jiné důvody).
přidáno 12.12.2022 - 10:30
:) těším se na případné pokračování
přidáno 09.12.2022 - 18:28
Sasanka: Děkuju. Budu v příběhu pokračovat, námět mám nahrubo vymyšlený, takže původ hlasu by se měl vysvětlit :)
přidáno 09.12.2022 - 14:55
Dřív jsem hodně četla válečnou literaturu,tak na první dílko za mě dobrý. Jen mi to přijde s tím hlasem takové nedotažené nebo si jen naštval mojí zvědavost ;)
přidáno 09.12.2022 - 11:48
Gora: Děkuju :)
přidáno 09.12.2022 - 11:43
Teď jsem ti dělala malý rozbor povídky na jiném serweru, tak se nebudu opakovat... koukni na Písmáka:-)
přidáno 09.12.2022 - 09:12
Lenča: Děkuji za reakci. Pár lidí už to četlo, ale Vy jste první kdo mě upozornil na chyby :). S těmi čárkami je to u mě kříž, mám s tím problém už od základky a pořád ne a ne přijít na to, jak je to správně :)
přidáno 08.12.2022 - 21:15
Neni to špatné.
Pozor na gramatiku.
Bláto a kaluže čvachtaly
Hlasy se přibližovaly
Taky občas čárky ve větách.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
Jeanie [15], Max the Fallen [13], se3slzu [14], Milly [12], Dadi [10], Tajemnáosoba [10], elis 77 [3]
» řekli o sobě
Hunter řekl o Dream :
Ta holka má v sobě smysl pro čtivej děj, talent na udržení pozornosti a už teď skupinu následovatelů. Best of luck... Snářko :D
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPhone 14 Pro

Na velkém iPhonu 14 Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2023 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku