Famiglia

Hey, madre,

Obklíčena zdmi, když další den vniveč padne,
svět je tam venku. A venku jsem i já.
Kde ztratila se ta stará madre?
Mrzí mě, že ty krásy nepozná.

Tvoje duše Theodena,
poslouchajíc Sarumanovi pravdy,
jestli mě poslouchá ta milá žena,
ať prosím není to tak navždy.

Hey, padre,

Společné míle, hádanky ve tmě,
přátelé mající stejnou krev.
Teď ručička našeho času ani se nehne,
z domova už jen ze vzteku řev.

Gríma tváří se, jak dobrý sluha,
ty bezmezně hltáš mu z dlaní,
ze zad mi trčí od něho kudla,
ty tváříš se, možná ji nevidíš, že tam není.

Hey, genitore,

čekal jsem na perónu,
na vlak dětství a naděje,
s vašimi jmény na kartónu,
ale Váš expres nejede.

A tak vydal jsem se putovat,
v krajinách kde jsou otázky a neznámé,
svou budoucnost budovat,
a tajně doufat, že se ještě potkáme.