přidáno 25.10.2022
hodnoceno 2
čteno 324(11)
posláno 0
Hey, madre,

Obklíčena zdmi, když další den vniveč padne,
svět je tam venku. A venku jsem i já.
Kde ztratila se ta stará madre?
Mrzí mě, že ty krásy nepozná.

Tvoje duše Theodena,
poslouchajíc Sarumanovi pravdy,
jestli mě poslouchá ta milá žena,
ať prosím není to tak navždy.

Hey, padre,

Společné míle, hádanky ve tmě,
přátelé mající stejnou krev.
Teď ručička našeho času ani se nehne,
z domova už jen ze vzteku řev.

Gríma tváří se, jak dobrý sluha,
ty bezmezně hltáš mu z dlaní,
ze zad mi trčí od něho kudla,
ty tváříš se, možná ji nevidíš, že tam není.

Hey, genitore,

čekal jsem na perónu,
na vlak dětství a naděje,
s vašimi jmény na kartónu,
ale Váš expres nejede.

A tak vydal jsem se putovat,
v krajinách kde jsou otázky a neznámé,
svou budoucnost budovat,
a tajně doufat, že se ještě potkáme.
přidáno 30.10.2022 - 02:19
Bude lip x3
přidáno 28.10.2022 - 08:24
zajímavé

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Famiglia : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Tramvaj s číslem NE
Předchozí dílo autora : Když Blake potkal Saroyana

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming