Deprese

Gora: snažím se odprostit od tohoto tématu, psát více inovativně třeba i vesele, ale nejde to... na mysl mi neustále přicházejí ty samá témata ta samá slova ta samá bolest, která vede moje ruce při psaní poezie. Většina umělců dokáže tvořit velká díla jen v záchvatu šílenctví, či hluboké emoce. Bohužel jsem toho příkladem, né že by má tvorba byla velká, ale dokážu verši popisovat pouze smutek či lásku. Vnímám ale větší hloubku v mých dílech o smutku nežli lásce.

Takové ticho zase neni.
Když tahaji vás hrobnikovy z lopaty.
Vnímate jen nějaký ruch.
Vlastni zážitek.2mikro grami jednoho prvku miň,tak jsem jel na druhý břeh

Jako vyjádření stavu, který není snadné zažívat, to celkem beru, ovšem do básně dost daleko...nic překvapivého, naopak se stále opakují stejné výrazy...